Nemůžu uvěřit tomu,že babička už nežije.Nepochopí ten,co to nezažije. Je to hodně těžké uvědomit si,že chvíle hezké co jsme spolu zažili  napořád se vytratili.Nemám sílu jít na hrob dát kytičku a zapálit svíčku.Tuto skutečnost si vyčítám,že na hřbitov se podívám s tím počítám.Ale kdy to bude? To nevím, Bude to až mi to zdravotní stav dovolí.Zatím na babičku vzpomínám a každý den si s ní povídám. Asi jsem blázen.Také proč by ne,když někomu někdo zahyne,může se z toho zbláznit.Skutečnost,že někdo zahynul se nedá zvrátit.To vyléčí až čas. Čas, který plyne kolem nás.Když vás někdo opustí, prosím nedělejte hlouposti.Já jsem tu tendenci udělat blbost měla. Spousta věcí jak to udělat mě napadlo.Bylo to ve chvíli,kdy mé srdce plakalo.Nakonec jsem žádnou blbost nedělala,to bych si pěkně zavařila. A ublížila bych rodině svojí i babiččině dceři,která by si to vyčítala. Já bych se na psychiatrii podívala. Páchat blbosti v dané situaci není žádné řešení.Jediné řešení co má smysl je modlení.